HRNKY SE VYRÁBĚJÍ Z HLÍNY - ALE JEN TO NEXISTUJÍCÍ V HRNKU
DĚLÁ HRNEK HRNKEM . . .
( Lao - Tse)
Touha řídit, posedlost mocí je na všech úrovních jistý druh bláznovství !
Hlodá duši, rozvrací ji a deformuje. A to i když člověk touží po moci "s cílem dobře činit".
Jak je to nebezpečná iluse... Moc je to, co nás využívá !
CELESTIN V. (jediný papež, který vrátil funkci)
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Umění jsem nikdy nedělil na staré a nové .... vždycky jsem se snažil, aby moje obrazy byly čitelné a srozumitelné.
Chci malovat kousek krásy v současném kultu ošklivosti - krásy, za kterou se většina umělců dneška stydí !
Nechci malovat střeva současného krvelačného světa. Nechci šokovat abych na sebe upozornil.
Maluji pro bezbranné lidi s citlivou duší. Maluji oltáře útěchy, touhu po smíření ! ...
Vladimír Komárek
Zvláštnost povahy odlišuje jednoho umělce od druhého a jen ona dává pečeť zvláštnosti jeho práci -
člověk vždycky nakonec dělá sebe - nic na sebe nesmlčí...
Jan Bauch
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Umění je duševní stav, který mohu prostřednictvím svého řemesla někomu sdělit...
* Mám rád Anatola France :
( V "Historii našich dnů" je krásná postava pana Bergereta, který "pohrdal poctami, ale cítil, že by bylo krásnější pohrdat jimi,
kdyby je dostával" ... )
"Když pan Bergeret vešel do krámu, knihkupec Paillot, zastrčiv si tužku za ucho, chystal remitendy.
Rovnal na hromádku svazky, jejichž žlutá obálka, dlouho vystavená slunci, už zhnědla a byla zneuctěna
mouchami. Byly to opomíjené nežádané výtisky, které vracel nakladatelům... Pan Bergeret poznal
v neprodaných knihách některá díla, která měl rád.
Netrápil se tím; byl příliš jemnocitný, aby přál svým oblíbeným autorům přízeň nevzdělaných vrstev. "
* Jean Cocteau má kdesi (?) krásnou úvahu asi v tomto smyslu :
- Kdyby zákon gravitace, kdyby zákon o zachování hmoty nebo teorii relativity, nevymysleli slavní vědci, objevil
by tyto zákonitosti v poměrně krátké době někdo jiný. - Ale : Kdyby nebylo Shakespeara - nikdo by nenapsal
Hamleta, kdyby nebylo Bacha, tak by nikdo nezkomponoval Braniborské koncerty ! ...
* Taky se mi líbí tato úvaha :
- Kdyby na zemi přistáli vysoce civilisovaní mimozemšťané, byla by jim k smíchu naše současná věda, politické
systémy a technické vynálezy - určitě ale by se nesmáli fajjúmským destičkám, Michelangelovu Davidovi
či Stravinského Oidipovi ! ...
* Mám rád básníka a filosofa Egona Bondyho :
Pábitelské je jeho poučení, že : "podle starých gnostiků teprve sexuální zvrhlost vede k duševnímu životu" ! -
Známe ale dobře Bondyho "nepábitelskho" ?
- Již 9.11.1990 , rok po "Sametové revoluci" ( Šéf STB generál Lorenz pravil v relaci ČT - "...všimli jste si,
že sametoví jsme byli my !?...) Egon Bondy napsal :
Láska a pravda nepřežily ani jeden rok
a už se po nich ani nevzdechne
než snad alelujá které pěje televize
Je láska vykopnutí národa do blažené náruče bídy ?
Láska která je reklamou na volebním plakátě
nemá cenu ani toho papíru
Pravda je vždy relativní pojem
a je jiná pravda elity jež tyje
a je jiná pravda zbavených práce
Pějte si svoje oslavné ódy na sebe samé
stejně jako to dělali ti před vámi
ale nedivte se že vám je nebudeme žrát !
( Když to čtu dnes - v r.2010, tak mě blaží Bondyho nadčasovost !!)
* Mám rád básníka a filosofa Jana Wericha :
když pro nic jiného, tak aspoň pro ten povzdech - "Víte, mně nevadí, když někdo trvá na tom aby mi říkal
mistře, ale jsem radši, když se bez toho obejdu. A to není ze skromnosti, chraň pánbů !
To je z opatrnosti. Vzpomínáte si na Husa ? Taky mu říkali mistře, a jak to s ním dopadlo !"
Tančící dům je senza... ale musí zůstat sám ! V tančícím městě by lidé nechtěl žít...
Autorské komplexy tohoto typu postihují dnes pohříchu i většinu operních režisérů !
(anebo je k tomu tlačí obava před "kritickými pery" samozvaných expertů ?...)
Moje objevy :
I. Vzpomínám, že jedním z nejpodivuhodnějších zážitků byla pro mne návštěva Paříže v létě roku 1969. Vidět najednou
na vlastní oči domy, paláce, mosty a chrámy důvěrně známé ze Tří mušketýrů, Traviaty a Renoárových filmů, číst na
orientačních návěstích známá jména ulic a náměstí, kde doznívaly kroky Stendhala a impresionistických malířů - nedávno
pro mnohé z nás tehdy doma objevených díky "dederónským" reprodukcím, dýchat atmosféru města Danielle Darrieux
a Jeana-Louise Barraulta, to vše bylo - jak by dnes řekl můj nezletilý syn Michal - "drsný"!
Nebyl jsem první ani poslední, kdo do Paříže přijížděl, jakoby se vracel někam, kde to vlastně již dávno zná. Při potulkách
městem, stravujíc se jednak nadšením ze setkání se starými láskami a jednak čabajskou klobásou nahrazující devízový deficit,
narazil jsem náhodou v Grand Palais na pokraji Champes Elysee na podivnou výstavu. Nejprve jsem vůbec neměl v úmyslu
tam chodit, vida okny paláce podivně zkroucené dráty a špagáty, pak ale zvítězila zvědavost. Bylo to cosi zcela neobvyklého,
pro mne - takřka vyvrhele technicky založené rodiny, živícího se divadlem (kteréžto zaměstnání mi jako jediné nabízelo
možnost vstát ráno do práce až na devátou) - šokujícího.
Několik podivných cvoků se rozhodlo, že plasticky vyjádří různé matematické vzorce, zákonitosti a definice. Vždycky jsem
slýchal, že proporce soch a plastik mají být natolik umně sestrojeny, aby působily na vnímání pozorovatele z jakéhokoliv úhlu
pohledu vyváženě. Sám jsem si dost zakládal na tom, že jsem na výstavách poctivě obcházel sochy pozorujíc po očku "znalce",
rovněž kroužící a uznale při tom pokyvující hlavou. Tady teď ale končila všecka legrace. Plastiky "z drátů" byly tak dokonalé,
že mě to kolem nich nutilo pobíhat a zoufale se pídit po momentu, který by autory usvědčil z omylu, že matematické zákony
- vyvedené sice do prostoru, ale přece jen "neumělecké" (matika je věda a kam se jako taková hrabe na "Umění") - mají tu
potřebnou, vzrušující kvalitu, což se občas nedá tvrdit o mnohém, všeobecně ctěném "super-uměleckém" výtvoru i uznávaného
klasika.(Snad mi divadelní múzy odpustí, že mi v té souvislosti vždycky napadá Verdiho Nabucco ...) - Byla to pro mne jedna
z ran do hlavy, díky kterým jsem pomalu ale jistě přicházel na to, že věda se s uměním vůbec nevylučují. Obojí je jen dvojí,
rozdílnou stránkou obecného lidského poznání - rozumového nebo citového.
Poznání, ke kterému můžeme stejně dobře docházet rozumem, vědou = definicí, jako citem a uměním = intuicí.
To mě ale snad mohl někdo už dávno říct ve škole - tenkrát jsem to komoušům dost zazlíval, netušíc kam všude se může ale
škola ubírat dostane-li se do rukou konzumní společnosti...
(Toto je poselství Dalajlámy k miléniu. Stači pár vteřin na jeho přečtení a zamyšlení sa nad ním.
A hlavně - neponechávejte si je jen pro sebe.)
N ÁV O D P R O Ž I V O T
1. Vezměte do úvahy, že velká láska i velké skutky zahrnují v sobě velká rizika.
2. Když prohráte, nezapomeňte na ponaučení - proč.
3. Držte se tří R: Respektu vůči sobě (važte si sebe).
Respektu vůči ostatním (važte si ostatních).
Zodpovědnosti ("Responsibility") za všecky svoje činy.
4. Pamatujte si, že pokud nedosáhnete toho, co chcete, je to někdy skvělý zásah štěstí.
5. Naučte sa pravidlům, aby jste vědeli, jak je správně porušit.
6. Nedovolte, aby malé neshody zranily velké přátelství.
7. Když si uvědomíte, že jste udělali chybu, učiňte okamžitě kroky k její nápravě.
8. Každý den buďte nějaký čas osamotě.
9. Otevřte svoji náruč změně, ale nevzdávejte se při tom svých hodnot.
10. Pamatujte, že mlčení je někdy ta najlepší odpověď.
11. Žijte dobrý, čestný život. Když potom zestárnete a budete se dívat zpět, budete se z něj moct těšit podruhé.
12. Milující atmosféra ve vaší domacnosti je zakladem vašeho života.
13. Při neshodě s vašimi milovanými řešte pouze přítomný problém. Nevynášejte na světlo minulost.
14. Sdílejte svoje poznatky. Je to způsob, jak dosáhnut nesmrtelnost.
15. Buďte ohleduplní a jemní k Zemi.
16. Jednou za rok sa vydejte někam, kde jste nikdy předtím nebyli.
17. Pamatujte si, že nejlepší vztah je ten, ve kterém vaše vzájemná láska je větší, než vaše vzájemné potřeby.
18. Posuzujte svůj úspěch tím, čeho jste se museli vzdát, aby jste ho dosáhli.
19. Přistupujte k lásce a vaření s hravou, bezstarostnou odevzdaností.