Miroslav Šnajdr  - malíř mé krevní skupiny

 

Rodák z Toveře - nedaleko Olomouce, dlouhé roky první hornista Moravské filharmonie, kumštýř,
v němž se prolíná mistrovství hudebního virtuosa
s géniem malby !

České malířství druhé poloviny 20. století
v něm našlo jednoho ze svých nejpozoruhodnějších tvůrců.
Jsem šťastný, že se mohu považovat  
za jednoho z Mirkových důvěrných
ctitelů a přátel. 

 

 

 "El Greco" z roku 1973 je jedním z mých nejoblíbenějších obrazů

Enkaustika "Mathiasi Grünnewaldovi"
je z roku 1975

 

Dílo Miroslava Šnajdra se vyvíjelo a dá se říci že i proměňovalo v několika polohách a tématických okruzích,
které ač na první pohled spolu málo souvisí, při hlubší znalosti se vzájemně prolínají, doplňují a logicky
na sebe navazují - a to jak v pohledu časově  horizontálním, tak také v následnosti historické. Obrazy pohledu
na svět očima dítěte (v Mirkově případě "svého syna"), série ikon (zde pramení asi oblíbenost v technice
enkaustiky), parafráze děl autorů renesance, španělského malířství či secese, fantaskní umění arcimboldovského
typu, a konečně  volné barevné i bílé kresebné a obrazové asociace, vždy se ale - snad podvědomě - vracející
k základním archetypům konkrétní skutečnosti - ať už inspirované přírodou, či fenoménem lidství.

  

         Na téma Raffaela Santiho II - (1970)                                          "Hlava" - (1975)                                   "Dáma s ovečkou" - na téma Raffaela (1973)

 

               Miroslav Šnajdr nezobrazuje vnější podobu věcí, světa a lidí
                             - ale jejich duchovní podstatu !

 

                                 

                  L a o k o o n t   (1974)                                       O b r a z   1985  -  Z e l e n á   k a p u s t a                      L u s k y -  (Zátiší El Greca) 1981

 

 

 

    Mladé břízy (1995)-na téma obrazu G.Klimta           "Fontána v Alhambře" - enkaustika z roku 1978             Bukový les (1996)-na téma obrazu G.Klimta

 

                                        

                                      I k o n a   ( 1992 )                                      Ještě jednou pocta Matthiasi Grünewaldovi - (tentokrát z roku 1988)